tag:blogger.com,1999:blog-86615093495245210882024-03-18T21:42:57.485-07:00Rozjímání s Brunimilou"Jen hloubaví lidé mohou rozumět."
- BrunimilaBrunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.comBlogger12125tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-90151372646062557802019-10-04T13:20:00.003-07:002019-10-04T13:20:55.501-07:00<br />
<div class="MsoNormal">
<b>Když pukne kukuřice</b><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když pukne kukuřice,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
už nejde to vzít zpět.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když slunce zapadne,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
tak nevrátí se hned.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když přeješ si světlo,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
ale stále je tma.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když jako jeden,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
žili jste dva.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když čas se ti zastaví,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
ale druhým jde dál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když není vše tak,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
jak by sis přál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když rty se smějí,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
ač smutek v očích máš.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když nové lásce<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
jen stěží prostor dáš.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když pukne kukuřice,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
tak prostě vypadá svět.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jak nyní dobře vím,<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
už není cesty zpět.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-13194242299986054832014-07-13T09:30:00.002-07:002014-07-13T09:30:29.688-07:00Jaro, léto, podzim, zima a tak pořád dokola.Po dlouhé době jsem se rozhodla, že zase přispěji nějakou svou hlubokou myšlenkou. Ale z toho slunce mě bolí hlava, takže asi počkám až na podzim. V říjnu a listopadu obzvlášť se přemýšlí mnohem lépe. Taky je toho mnohem méně co dělat. Takže se na mě nezlobte, ale pravděpodobně se uvidíme až někdy v podzimních měsících. Kdyby se přece jen něco stalo a objevil se zde během léta nějaký příspěvek, neberte ho vážně. Buď si z vás dělám legraci nebo někdo pronikl na můj účet a píše za mě. Nebo ne.<br />
<br />
Ale abyste nebyli příliš smutní, zklamaní, zoufalí a podobně, tak vám dám alespoň pár rad, kterými, když se budete řídit, tak všechno zvládnete. Aspoň v létě.<br />
<br />
<ul>
<li><div style="text-align: left;">
<strong>Nedívejte se dlouho do slunce, pokud jste si předtím nenamazali obličej opalovacím krémem. Mohli byste si spálit nos.</strong></div>
</li>
<li><div style="text-align: left;">
<strong>Nepijte vodu z rybníku ani z jezera. Jedině v případě nouze.</strong></div>
</li>
<li><div style="text-align: left;">
<strong>Pokud opalovací krém voní jako kokos, nemusí to nutně znamenat, že tak i chutná.</strong></div>
</li>
<li><div style="text-align: left;">
<strong>Pokud vás kousne komár, kousněte ho taky.</strong></div>
</li>
</ul>
<br />
Užijte si krásné léto a nezapomeňte třídit odpad.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN9q82428WRGuV1sQyAAfnO3olhqeq1qrdReMbYAmDpD3FA6-7Kvtl_YND90Vn8S_cFr05eisTsDWcqcAOC5oKLJ-v15X4AG2bxrJoXVz713iAUlbN6XfD7n3OAix_IaxWo_UtMvhhtoA/s1600/Bez+n%C3%A1zvu.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN9q82428WRGuV1sQyAAfnO3olhqeq1qrdReMbYAmDpD3FA6-7Kvtl_YND90Vn8S_cFr05eisTsDWcqcAOC5oKLJ-v15X4AG2bxrJoXVz713iAUlbN6XfD7n3OAix_IaxWo_UtMvhhtoA/s1600/Bez+n%C3%A1zvu.png" height="357" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-78604470405336501742014-04-11T05:03:00.001-07:002014-06-02T04:25:26.564-07:00Povzbuzení pro líné zadkyJako malá jsem si hrozně přála být jednou bohatá. Teď bych si ještě k tomu přála být krásná a chytrá. Bohatá ani chytrá pravděpodobně nikdy nebudu, protože jsem hrozně líná. A krásná asi taky ne, protože jsem se prostě nějak narodila a nic se s tím udělat nedá. Teda mohla bych jít třeba na plastickou operaci obličeje, ale jak už jsem řekla - jsem hrozně líná a tím pádem ani nejsem bohatá a tak si plastiku dovolit nemůžu.<br />
<br />
Tak jsem si řekla, že aspoň zase napíšu nějakou báseň. Takovou jakoby o tom, že v životě něco chceme a často to nedostaneme, ale většinou vlastně naší vinou, protože se málo snažíme. Tato báseň by vás rozhodně měla chytit za srdce, měla by vás rozplakat, rozesmát, navodit vám pocity příjemné i nepříjemné, mrazivé i hřejivé, vlastně by vám tato báseň měla pomoct uvědomit si, že jste líná prasata a měli byste se sebou něco začít dělat.<br />
<br />
<br />
<b>Kynuté těsto</b><br />
<br />
<i>Stojíš u plotny a čumíš,</i><br />
<i>mícháš cosi v rezavém hrnci,</i><br />
<i>máš depresi a hrozně bulíš,</i><br />
<i>v troubě se ti pálí srnci.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Mělas' vařit radši kuře,</i><br />
<i>zvěřina ti vůbec nejde.</i><br />
<i>A to kynuté těsto v peřině?</i><br />
<i>Kdo ví, jestli vůbec vzejde.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Cítíš velkou prázdnotu,</i><br />
<i>i když jsi zrovna jedla.</i><br />
<i>Srnec byl spálený na uhel</i><br />
<i>a stejně jsi ho snědla.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Když podíváš se do zrcadla,</i><br />
<i>vždy zkřiví se ti tvář.</i><br />
<i>A pak takhle u umyvadla,</i><br />
<i>zas do breku se dáš.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Pak doplazíš se do obýváku,</i><br />
<i>kde zaboříš prdel do sedačky,</i><br />
<i>a tam se online vyzpovídáš,</i><br />
<i>jak jsi ze všeho na sračky.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Těsto se ti nepovedlo,</i><br />
<i>letí rovnou do koše,</i><br />
<i>takže dneska na večeři,</i><br />
<i>nebudeš mít langoše.</i><br />
<br />
<br />
Pokud máte pocit, že je tato báseň napsaná přímo o vás, tak to cítíte špatně a přikládáte si zbytečně velký význam. Nicméně je možné, že v ní můžete najít určitou podobnost s vaším životem. V tom případě si zkuste udělat langoše a uvidíte.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwZ8jp9AAo7V3kdiIlR2hSvhGXlzUbG3_AT1GJW1USwUcYWuu0n5W96f_wIhcnIobag0kEzacXN_uQcOzyjZ36pdxHwpL5jrKB6mSNJGUUIy73Q92x2rylR7zvJ9o7BTklecsDX85wxow/s1600/prase.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwZ8jp9AAo7V3kdiIlR2hSvhGXlzUbG3_AT1GJW1USwUcYWuu0n5W96f_wIhcnIobag0kEzacXN_uQcOzyjZ36pdxHwpL5jrKB6mSNJGUUIy73Q92x2rylR7zvJ9o7BTklecsDX85wxow/s1600/prase.jpg" height="223" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-15312074333537572302014-04-03T16:02:00.001-07:002014-04-03T16:05:30.690-07:00Jakoby nicMám celkem dobrou náladu a chci se s vámi o ni podělit. Teda ne podělit. Já vám nechci dát kousek z mé dobré nálady. Spíš se vám chci pochlubit, že mám dobrou náladu. Abyste mi třeba záviděli, gratulovali mi nebo abyste to prostě věděli. Vzpomněla jsem si na jeden citát. Nevím, kdo ho vymyslel, ale celkem se hodí k této situaci:<br />
<div style="text-align: center;">
<br /><em><strong>Dobrá nálada je jako déšť v období sucha. Když konečně přijde, pole se zazelení.</strong></em></div>
<br />
Trochu jsem lhala. Ten citát jsem vymyslela já. A vlastně se sem ani moc nehodí. Ale měla jsem náladu nějaký napsat.<br />
Tak to je asi všechno, co jsem chtěla říct. Dokonce jsem toho řekla víc, než jsem chtěla, ale takový už jsem já dobrák. Vše pro mé věrné čtenáře. A že jich není málo.<br />
<br />
A na konec pár užitečných rad a tipů:<br />
<br />
<ul>
<li>Neběhejte po lese, pokud vás to nebaví.</li>
<li>Jestli chcete být krásní, máte smůlu. Jednou jste se narodili škaredí, tak škaredí i zůstaňte.</li>
<li>Pokud máte rádi hrušky, dejte si kukuřici.</li>
<li>Když se budete dlouho dívat do slunce, uvidíte čtvrtou galaxii a v ní krokodýla.</li>
<li>Chcete-li začít tancovat, pořiďte si králičí tlapku. Ochrání vás před kousnutím můry.</li>
</ul>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz0gUIbvlCnU5gMWYHo_hqEXO3NvAmLDMFt-Bm8Pl7cIFJOG1LjIvSpnxYMGVe2-CHBxNG9WL0_NbvSquTxYeip1lyF7x1EFCILupH-nI17lKKV02hc2Hhv6-6otGxf964uOfpi9XcD-U/s1600/kr%C3%A1l%C3%ADk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz0gUIbvlCnU5gMWYHo_hqEXO3NvAmLDMFt-Bm8Pl7cIFJOG1LjIvSpnxYMGVe2-CHBxNG9WL0_NbvSquTxYeip1lyF7x1EFCILupH-nI17lKKV02hc2Hhv6-6otGxf964uOfpi9XcD-U/s1600/kr%C3%A1l%C3%ADk.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-79421514613274011752014-02-24T09:07:00.003-08:002014-02-24T09:07:59.916-08:00To chce klid a...Na něco jsem přišla. Podle mě se jedná o fakt velký objev. Ani nevím, jestli bych to sem měla psát. Co když mi zase někdo ukradne můj objev a bude ho vydávat za svůj? No stát se to může. Už se to stalo několikrát. Neřeknu, o co se jednalo, nechci totiž na sebe upoutávat pozornost, ale je to něco fakt velkého. Používají to všichni na světě. Teda kromě zvířat a některých lidí. Ale jinak úplně všichni. Vymyslela jsem spoustu věcí i v minulých životech. Jestli teda nějaké byly. Ale to nemůžu dokázat. Ale vím to. Ale tak já to řeknu. Je to totiž fakt geniální zjištění a já se prostě musím podělit. Jsem už od přírody taková. Ráda se o všechno dělím. Teda třeba o jídlo ne, jedině, když mi nechutná. A taky se nerada dělím o věci, které mám ráda. Ale jinak o všechno. Tak jo. Tak tady to je.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<b>Básně se mnohem lépe píšou, když máte nohy v teple!</b></blockquote>
<br />
Fakt! Zrovna včera jsem na to přišla. Musela jsem si to ještě potvrdit několika pokusy, ale je to pravda. Chtěla jsem totiž napsat báseň, ale nešlo to. Nechápala jsem proč, když je psaní poezie tak směšně snadné. Teda, ne že bych nenapsala vůbec nic. Napsala, ale úroveň té básně byla stejná, jako úroveň většiny básní, které na internetu najdete. Já se s vámi o tu báseň podělím (no co jsem říkala o tom dělení se?).<br />
<br />
<b>Krásný svět</b><br />
<br />
<i>Na nebi pluje mráček,</i><br />
<i>a po pláži běží ráček.</i><br />
<i>Utíká do svého domečku,</i><br />
<i>který je na velkém kopečku.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Za ním utíká kočička,</i><br />
<i>která má růžové očička.</i><br />
<i>Za ní utíká pejsek,</i><br />
<i>a ve křoví sedí rejsek.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Všichni jsou to kamarádi,</i><br />
<i>a mají se moc moc rádi.</i><br />
<i>Budou si spolu hrát</i><br />
<i>a pak půjdou spát.</i><br />
<br />
No, a po nějaké době mi to došlo. Myslela jsem totiž pořád na to, jaká je mi zima na nohy, že jsem se pořádně nesoustředila na psaní poezie. Takže jsem si pořídila úžasnou věc. Víte, ponožky totiž nefungovaly a namáčet nohy do horké vody se mi nechtělo už vůbec. Nemám ráda vlhké nohy. Takže jsem si koupila <a href="http://www.obchod-s-darky.cz/vyhrivane-pantofle-usb-404">vyhřívané papuče</a>. Je to prostě geniální vynález. Až se divím, že jsem je nevynalezla já. A pak šlo psaní poezie samo. Každopádně vám dlužím pro srovnání báseň, kterou jsem napsala s již teplýma nohama.<br />
<br />
<b>Krápníkové srdce</b><br />
<br />
<i>Leží v hluboké jeskyni,</i><br />
<i>pod kalcitovým závojem,</i><br />
<i>omýván lávovým nápojem.</i><br />
<i>A čeká.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Tisíc let samoty,</i><br />
<i>odráží se v jeho těle.</i><br />
<i>Pak konečně najednou,</i><br />
<i>cizí noha vkročí směle.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Obdiv a úžas,</i><br />
<i>nad jeho krásou.</i><br />
<i>Leč lidské teplo</i><br />
<i>není jeho spásou.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Co čas nestihl,</i><br />
<i>člověk snadno dožene.</i><br />
<i>A chlad z jeho srdce,</i><br />
<i>bez rozmyslu vyžene.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Člověku vždy k mání,</i><br />
<i>brzy však již k nepoznání</i><br />
<i>a na zem dopadá prudce,</i><br />
<i>poslední kousek jeho srdce.</i><br />
<br />
Většinou neříkám, o čem mé básně jsou, protože hloubaví lidé jsou schopni je pochopit. Dnešek nebude výjimkou. Mé básně jsou totiž tak hluboké, že pár odstavců by na jejich popis nestačilo. A přitom jsou tak prosté, že by je dokázala vystihnout jedna věta. Já ale zastávám názor, že skutečně geniální básně nepotřebují vysvětlení. Věřím tomu, že každý vnímavý člověk si v nich ten pravý smysl najde sám.<br />
<br />
A pro ty, kteří přece jen nedokážou najít v mé poezii význam, přikládám aspoň foto mých dvou huňatých pomocníků.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheYKwwD8KcL4FmfPav00-742q8jHEZBHZXWGpRNvFiBDVoDboQVKQfLAUpmafuTpbAiQAwbqp07_jdm79IyTRc_i2Nz8CkwBtaNSVt5yy2uqnnBxx-kQvV-Ts8pMtoJXlEZwEAxi3wJ6U/s1600/20140224_154841.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheYKwwD8KcL4FmfPav00-742q8jHEZBHZXWGpRNvFiBDVoDboQVKQfLAUpmafuTpbAiQAwbqp07_jdm79IyTRc_i2Nz8CkwBtaNSVt5yy2uqnnBxx-kQvV-Ts8pMtoJXlEZwEAxi3wJ6U/s1600/20140224_154841.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-165537839106280592014-02-15T11:22:00.001-08:002014-02-15T11:51:24.962-08:00Zimní melancholieChtěla jsem napsat vánoční báseň, ale nenapsala. Nějak se mi nechtělo. Tak jsem se rozhodla napsat aspoň jednu zimní. Trvalo mi to měsíce. Proč? Protože letos zima není. A básníci potřebují inspiraci. Hlavně tu oční. Ušní inspirace je taky dobrá, ale oční je lepší. Protože zima už pravděpodobně nepřijde, rozhodla jsem se, že to zkusím jen tak. Bez inspirace.<br />
<br />
<br />
<strong>Ledový král</strong><br />
<br />
Visí dolů a kouká.<br />
Pláče, ani neví proč.<br />
Slza padá na brouka.<br />
Tak neváhej a skoč!<br />
<br />
Mohlo by se zdát,<br />
že krátký život má.<br />
On to však nevnímá.<br />
Na pláč se upíná.<br />
<br />
Mizí zvířecí tlapka,<br />
rozevírá se květ,<br />
spadla poslední kapka,<br />
takový už je prostě svět.<br />
<br />
<br />
Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-87773704755082026962013-06-25T16:25:00.000-07:002013-06-25T16:25:17.412-07:00Návštěva zooNedávno jsem navštívila zoologickou zahradu. A ta mě inspirovala. Tato báseň je bez návodu na čtení, protože návod nepotřebuje.<br />
<strong></strong><br />
<strong>Strakatý svět</strong><br />
<br />
<em>Máš strakatou nohu.</em><br />
<em>Je více strakatá než chlupatá.</em><br />
<em>Jsi strakatá i na zádech a rohu.</em><br />
<em>Ale ocas strakatý nemáš.</em><br />
<em></em><br />
<em>Kdekdo ti závidí.</em><br />
<em>A nejenom strakatost.</em><br />
<em>Ač je to tvá přednost.</em><br />
<em>Nikdo však už nevidí,</em><br />
<em>že tvé srdce strakaté není.</em><br />
<em></em><br />
<em>Ty vlastně nejsi strakatá.</em><br />
<em>To ostatní jsou.</em><br />
<em>Ne na noze nebo na krku.</em><br />
<em>Ani na zádech či na laloku.</em><br />
<em>Ani na hlavě nebo na ruce.</em><br />
<em>Strakaté mají právě to srdce.</em><br />
<em>To srdce, které ty strakaté nemáš.</em><br />
<em></em><br />
<em>A v tom jsi jedinečná.</em><br />
<br />
<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-71631422405073874512013-05-08T09:13:00.002-07:002013-05-08T09:13:41.458-07:00Jen tak...Zrovna jedu ve vlaku a kochám se okolní krajinou. A jak se tak kochám, tak mě napadla krátká báseň. Je to taková báseň k zamyšlení. V podstatě jde o to, že to nejjednodušší vysvětlení je většinou to správné.<br />
<br />
<b>Pták bez křídel </b><br />
<br />
<i>Vidím tě, jak utíkáš.</i><br />
<i>Utíkáš svižně.</i><br />
<i>Téměř lítáš.</i><br />
<i>Nedíváš se kolem sebe.</i><br />
<i>Skáčeš tak vysoko.</i><br />
<i>Skoro se dotýkáš nebe.</i><br />
<i>A přesto nemáš křídla.</i><br />
<i>Protože srny křídla nemají.</i><br />
<i>A ty jsi srna.</i><br />
<br />
<br />
<br />
<i></i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNA6clNSyFGzDedQE77d0N01SoaI44L9CzV476gnAtZRNuc3HIIyalwYC38bkWXoVUb_FI_T33e7vp59cWm1sFHCxqo7zO3ydt0y_1VeE4sTSzFcwOVnB85PyJQ4DdB9k_4CAQul2Q9l0/s1600/prelet.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNA6clNSyFGzDedQE77d0N01SoaI44L9CzV476gnAtZRNuc3HIIyalwYC38bkWXoVUb_FI_T33e7vp59cWm1sFHCxqo7zO3ydt0y_1VeE4sTSzFcwOVnB85PyJQ4DdB9k_4CAQul2Q9l0/s400/prelet.jpg" width="400" /></a></i></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-22899030115175369122013-04-22T08:03:00.002-07:002013-04-25T02:08:02.606-07:00Spaní na vavřínech?Mám pocit, že poezie je ten správný směr. Nicméně pokud chci, aby mé umění obohatilo co nejvíc lidí, musím se mu věnovat podstatně více. Jak se říká - nesmím usnout na vavřínech. Musím se k něčemu přiznat. Až doteď jsem netušila, jak přesně takový vavřín vypadá. Teda jako trochu tušila, ale ne úplně. A nevěděla jsem, že se na něm dá usnout. Asi nedá.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj44K7Y24eTkHKG5D-1mtPZWVptURg5GmmLs7JTVE4Q39yGAvfru_VoeZAEDaWJNnYoNDZ4YTV8Q4mZGc6RZGJpCV6BD3Iv7a8O1x0uDrmsSRQzTLraSqeYmu6PPjGwXek0FYAvPSLsFU/s1600/vavrin.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="297" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj44K7Y24eTkHKG5D-1mtPZWVptURg5GmmLs7JTVE4Q39yGAvfru_VoeZAEDaWJNnYoNDZ4YTV8Q4mZGc6RZGJpCV6BD3Iv7a8O1x0uDrmsSRQzTLraSqeYmu6PPjGwXek0FYAvPSLsFU/s320/vavrin.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Určitě nedá. Když trochu zainternetujete, tak zjistíte, proč se říká usnout na vavřínech. Já to tady nebudu rozepisovat, protože byste to měli příliš snadné a to není pro život dobré. Musíte si to najít sami, v životě za vás nikdo nic nebude dělat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
No a teď teda zpátky k poezii. Tuto báseň nepochopíte, pokud si nezjistíte něco o vavřínech. K poezii patří i špetka dobrodružství. A lžička znalostí.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Vavřínový věnec</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Vavříny nikdy nebyly černé.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Nebyly ani fialové.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Zůstaly jen jedné barvě věrné.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Barvě vítězství.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Proč si neudělat polévku?</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Nebo třeba omáčku?</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Můžeš ho dát do váčku.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Nebo taky do sáčku.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Už nikdy nemuset znova...</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Prožívat ty ukrutné bolesti.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Stačí pár listů a voda.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>A navždy si užívat neřesti.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<i>Každý chce ten věnec.</i><br />
<i>Každý chce svůj drobek.</i><br />
<i>Každý by rád na všechno</i><br />
<i>rovnou hodil bobek.</i><br />
<br />
Je to tak. Můžeme o tom polemizovat. Ale nakonec stejně dojdeme ke stejnému závěru.Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-31325363275258748512013-04-02T09:26:00.001-07:002013-04-02T09:26:26.163-07:00Zabralo to!Tak začít psát poezii byl prostě skvělý nápad, jak přilákat nové čtenáře. Pravděpodobně jeden z nejlepších nápadů, které mě kdy napadly. Nebo ne, jednou mě napadlo, že bych se mohla napít, když jsem měla žízeň. To byl možná o něco lepší nápad. Nicméně... pro velký úspěch jsem se rozhodla rozšířit mou vlastní sbírku o další kousek. Ne kousek jako důsledek kousání, ale kousek jako kus. Ne kus jako kus, ale kus. Tak.<br />
<br />
Už víme, že napsat báseň není nic složitého. Ale víme, že číst báseň - to už není jen tak. Už víme, že nám má být teplo. To ale platí u první básně. U druhé básně to neplatí. Kdybyste totiž zůstali v tom teple moc dlouho, tak by vám bylo moc teplo a pak byste mohli usnout. A to už byste si báseň nepřečetli. Navíc básně bývají docela nudné. A do toho ještě tolik tepla...<br />
<br />
Takže než začnete číst druhou báseň, měli byste si napustit kýbl se studenou vodou a do něj si namočit nohy. Nohy v něm nechte namočené po celou dobu čtení básně. K tomu si dejte nejlépe sušené maso. A úplně nejlépe hovězí. Kuřecí by nebylo dobré. Až báseň dočtete, namočte si nohy do horké vody, uvařte si horký nápoj a přikryjte se dekou. Jinak by vám mohla být zima.<br />
<br />
Takže má druhá báseň se jmenuje "Kohoutí paprsek."<br />
<br />
<b>Kohoutí paprsek</b><br />
<br />
<i>Pod lampionem nic není.</i><br />
<i>Je to totiž jen lampion.</i><br />
<i>Jako když třeba ucho pění.</i><br />
<i>Nebo když pění žampion.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Říkej si, co chceš,</i><br />
<i>ale nepřesvědčíš mě.</i><br />
<i>Jako když holub potká vránu.</i><br />
<i>Nebo když na dně oceánu,</i><br />
<i>nebo i na hladině,</i><br />
<i>svítí někdy k ránu</i><br />
<i>oranžový kohout.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Vždyť je to jen kohout.</i><br />
<i>Žádná komplikace.</i><br />
<i>Ani ubikace.</i><br />
<i>Jen kohout.</i><br />
<br />
Věřím, že si každý v této básni najde smysl. Takový, který pro něj bude mít význam. Pro jeho duši, mysl i uši. Ale skutečný význam je zde koneckonců jen jeden. <br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-61935228939005686742013-03-28T12:46:00.001-07:002013-03-28T12:51:08.355-07:00Napadlo mě...Přemýšlela jsem, jak přilákat nové čtenáře. Nic mě pořád nenapadalo. A pak jsem jednou jela v tramvaji. A nic mě nenapadlo. A pak najednou, už ani nevím kde a kdy to bylo, mě to napadlo. Napadlo mě, že bych mohla nalákat pár lidí na poezii! Ano! Prostě mě to jen tak napadlo. A protože skládat básně umí každý, tak jsem si řekla, že to nebude nic složitého.<br />
<br />
Ale teď mě tak napadá, že na čtení poezie musí mít člověk správnou náladu. Takže si uvařte čaj nebo jiný oblíbený a uklidňující nápoj, ale nejlépe teplý, protože je zima a člověk by měl číst poezii, když je mu teplo. Aspoň si to myslím. A k čaji si dejte sušenky. Nemusí to být konkrétní sušenky. Jakékoli, na které máte zrovna chuť nebo i takové, na které chuť nemáte. Občas není na škodu zkusit dělat věci jinak. No a ještě, aby vám bylo úplně teplo, tak mě tak napadá, že se můžete přikrýt dekou.<br />
<br />
No a jestli jste tedy připraveni, můžete se pustit do čtení. A protože si myslím, že poezie se nemusí nutně rýmovat, tak se moje báseň občas rýmovat nebude. Je nutné číst si tuto báseň nahlas a pomalu. Báseň se jmenuje: "Jednou mě tak napadlo..."<br />
<br />
<b>Jednou mě tak napadlo...</b><br />
<br />
<i>Jednou mě tak napadlo,</i><br />
<i>co přilákat nové čtenáře?</i><br />
<i>Jaké použít lákadlo?</i><br />
<i>Třeba připravit něco na páře?</i><br />
<i><br /></i>
<i>To není to pravé,</i><br />
<i>neboť čtenáři nemohou ochutnat.</i><br />
<i>Tak co třeba...</i><br />
<i>Nechat něco nabobtnat?</i><br />
<br />
<i>Jako třeba hrášek?</i><br />
<i>Nebo jiné luštěniny.</i><br />
<i>Nebo třeba prášek?</i><br />
<i>Ne. Ten nebobtná.</i><br />
<br />
<i>Tak mě napadá už jen jedno.</i><br />
<i>Báseň!</i><br />
<i>Výborně, ty stará bedno!</i><br />
<br />
Tak... věřím, že jste si mou báseň užili. Ne. Nejsem profesionál. Opravdu. Ale já vím, že vás nepřesvědčím. <br />
<br />
<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-8661509349524521088.post-35835828417420830942013-02-08T07:30:00.002-08:002013-02-08T07:45:15.717-08:00Takový úvod...Asi před půl hodinou mi kamarádka napsala, že si chce psát blog. Nevěděla o čem a chtěla, abych jí poradila. Tak jsem se zamyslela a došlo mi, že jsem taky párkrát přemýšlela nad tím, že si ho založím. Ale taky jsem nevěděla o čem by byl.<br />
<br />
A pořád nevím. Napsala jsem jí, že já si blog psát nebudu, protože bych mohla psát tak leda o tom, co vidím z okna, neboť nic zajímavého nedělám. Takže jsem se rozhodla, že na to kašlu.<br />
<br />
O pár minut později jsem si založila blog. Když se podívám z okna, vidím dům a okna a balkóny. Taky vidím můj balkón, potřeboval by uklidit, ale to udělám až na jaře. Prozatím zatáhnu žaluzie, ať se na ten bordel nemusím dívat. Nic dalšího už nevidím. Vlastně jo, kousek nebe a pár mraků, ale jinak je celkem modrá obloha.<br />
<br />
Vidíš? Není to tak složité, prostě začneš psát a píšeš. Jestli opravdu nevíš o čem, vždycky se můžeš podívat z okna...<br />
<br />
<br />Brunimilahttp://www.blogger.com/profile/16395206235988557274noreply@blogger.com2