Povzbuzení pro líné zadky

Jako malá jsem si hrozně přála být jednou bohatá. Teď bych si ještě k tomu přála být krásná a chytrá. Bohatá ani chytrá pravděpodobně nikdy nebudu, protože jsem hrozně líná. A krásná asi taky ne, protože jsem se prostě nějak narodila a nic se s tím udělat nedá. Teda mohla bych jít třeba na plastickou operaci obličeje, ale jak už jsem řekla - jsem hrozně líná a tím pádem ani nejsem bohatá a tak si plastiku dovolit nemůžu.

Tak jsem si řekla, že aspoň zase napíšu nějakou báseň. Takovou jakoby o tom, že v životě něco chceme a často to nedostaneme, ale většinou vlastně naší vinou, protože se málo snažíme. Tato báseň by vás rozhodně měla chytit za srdce, měla by vás rozplakat, rozesmát, navodit vám pocity příjemné i nepříjemné, mrazivé i hřejivé, vlastně by vám tato báseň měla pomoct uvědomit si, že jste líná prasata a měli byste se sebou něco začít dělat.


Kynuté těsto

Stojíš u plotny a čumíš,
mícháš cosi v rezavém hrnci,
máš depresi a hrozně bulíš,
v troubě se ti pálí srnci.

Mělas' vařit radši kuře,
zvěřina ti vůbec nejde.
A to kynuté těsto v peřině?
Kdo ví, jestli vůbec vzejde.

Cítíš velkou prázdnotu,
i když jsi zrovna jedla.
Srnec byl spálený na uhel
a stejně jsi ho snědla.

Když podíváš se do zrcadla,
vždy zkřiví se ti tvář.
A pak takhle u umyvadla,
zas do breku se dáš.

Pak doplazíš se do obýváku,
kde zaboříš prdel do sedačky,
a tam se online vyzpovídáš,
jak jsi ze všeho na sračky.

Těsto se ti nepovedlo,
letí rovnou do koše,
takže dneska na večeři,
nebudeš mít langoše.


Pokud máte pocit, že je tato báseň napsaná přímo o vás, tak to cítíte špatně a přikládáte si zbytečně velký význam. Nicméně je možné, že v ní můžete najít určitou podobnost s vaším životem. V tom případě si zkuste udělat langoše a uvidíte.