Básně se mnohem lépe píšou, když máte nohy v teple!
Fakt! Zrovna včera jsem na to přišla. Musela jsem si to ještě potvrdit několika pokusy, ale je to pravda. Chtěla jsem totiž napsat báseň, ale nešlo to. Nechápala jsem proč, když je psaní poezie tak směšně snadné. Teda, ne že bych nenapsala vůbec nic. Napsala, ale úroveň té básně byla stejná, jako úroveň většiny básní, které na internetu najdete. Já se s vámi o tu báseň podělím (no co jsem říkala o tom dělení se?).
Krásný svět
Na nebi pluje mráček,
a po pláži běží ráček.
Utíká do svého domečku,
který je na velkém kopečku.
Za ním utíká kočička,
která má růžové očička.
Za ní utíká pejsek,
a ve křoví sedí rejsek.
Všichni jsou to kamarádi,
a mají se moc moc rádi.
Budou si spolu hrát
a pak půjdou spát.
No, a po nějaké době mi to došlo. Myslela jsem totiž pořád na to, jaká je mi zima na nohy, že jsem se pořádně nesoustředila na psaní poezie. Takže jsem si pořídila úžasnou věc. Víte, ponožky totiž nefungovaly a namáčet nohy do horké vody se mi nechtělo už vůbec. Nemám ráda vlhké nohy. Takže jsem si koupila vyhřívané papuče. Je to prostě geniální vynález. Až se divím, že jsem je nevynalezla já. A pak šlo psaní poezie samo. Každopádně vám dlužím pro srovnání báseň, kterou jsem napsala s již teplýma nohama.
Krápníkové srdce
Leží v hluboké jeskyni,
pod kalcitovým závojem,
omýván lávovým nápojem.
A čeká.
Tisíc let samoty,
odráží se v jeho těle.
Pak konečně najednou,
cizí noha vkročí směle.
Obdiv a úžas,
nad jeho krásou.
Leč lidské teplo
není jeho spásou.
Co čas nestihl,
člověk snadno dožene.
A chlad z jeho srdce,
bez rozmyslu vyžene.
Člověku vždy k mání,
brzy však již k nepoznání
a na zem dopadá prudce,
poslední kousek jeho srdce.
Většinou neříkám, o čem mé básně jsou, protože hloubaví lidé jsou schopni je pochopit. Dnešek nebude výjimkou. Mé básně jsou totiž tak hluboké, že pár odstavců by na jejich popis nestačilo. A přitom jsou tak prosté, že by je dokázala vystihnout jedna věta. Já ale zastávám názor, že skutečně geniální básně nepotřebují vysvětlení. Věřím tomu, že každý vnímavý člověk si v nich ten pravý smysl najde sám.
A pro ty, kteří přece jen nedokážou najít v mé poezii význam, přikládám aspoň foto mých dvou huňatých pomocníků.
PHDr. Josef59: tomu říkáte básně? Vůbec nechápete smysl psaní, když se snažíte psát je v bavlněném pohodlíčku! Pravé rýmy vznikají z pocitů... přičemž ty pocity jsou většinou tak nepříjemné, že až ruce se při psaní veršů třesou, hodit to na papír není maraton o nejlepší báseň, tady jde o svět a okamžik kolem, aby tak nepálil! Vy a barbar nosíte stejné jméno!
OdpovědětVymazatPane PHDr. Josefe. Vy poezii vůbec nerozumíte. Víte, čím jste se prozradil? Nevíte. A to je přesně ono!
VymazatVera S.: Pán PHDr. zjevně nerozumí ani tomu, že se to píše PhDr.... omlouvám se za rýpání, ale ten jeho koment mě dostal :D.
VymazatJinak koukám, že ty se nejspíš musíš týrat, abys mohla super psát, jestli jsem to pochopila správně:).
Zlatuška26, mimibazar: Mně se vaše básně moc líbí. Jsou promyšlené a chytily mě u srdíčka.
OdpovědětVymazatPaní Zlatuško, to jsem velmi ráda. Ale měly by Vás chytit i u nožičky. Jinak jste je četla špatně. Pěkný den.
VymazatOli23: no řeknu ti, Bruni, ty máš tady fakt pestrobarevný obsazenstvo, měla by ses zamyslet, jaká je tvá cílová skupina:)
OdpovědětVymazatOli, já cílovou skupinu nemám. Všichni jsou má cílová skupina a nikdo není má cílová skupina. A o to v životě jde.
VymazatV.S.: A ještě musím dodat, že ta kolonka vpravo - O mně - mě taky dostala:), jednoduché, vtipné, možná i výstižné?? :)
OdpovědětVymazatPřesně mě to vystihuje. A zároveň ne. Záleží na úhlu pohledu.
Vymazat