Básně se mnohem lépe píšou, když máte nohy v teple!
Fakt! Zrovna včera jsem na to přišla. Musela jsem si to ještě potvrdit několika pokusy, ale je to pravda. Chtěla jsem totiž napsat báseň, ale nešlo to. Nechápala jsem proč, když je psaní poezie tak směšně snadné. Teda, ne že bych nenapsala vůbec nic. Napsala, ale úroveň té básně byla stejná, jako úroveň většiny básní, které na internetu najdete. Já se s vámi o tu báseň podělím (no co jsem říkala o tom dělení se?).
Krásný svět
Na nebi pluje mráček,
a po pláži běží ráček.
Utíká do svého domečku,
který je na velkém kopečku.
Za ním utíká kočička,
která má růžové očička.
Za ní utíká pejsek,
a ve křoví sedí rejsek.
Všichni jsou to kamarádi,
a mají se moc moc rádi.
Budou si spolu hrát
a pak půjdou spát.
No, a po nějaké době mi to došlo. Myslela jsem totiž pořád na to, jaká je mi zima na nohy, že jsem se pořádně nesoustředila na psaní poezie. Takže jsem si pořídila úžasnou věc. Víte, ponožky totiž nefungovaly a namáčet nohy do horké vody se mi nechtělo už vůbec. Nemám ráda vlhké nohy. Takže jsem si koupila vyhřívané papuče. Je to prostě geniální vynález. Až se divím, že jsem je nevynalezla já. A pak šlo psaní poezie samo. Každopádně vám dlužím pro srovnání báseň, kterou jsem napsala s již teplýma nohama.
Krápníkové srdce
Leží v hluboké jeskyni,
pod kalcitovým závojem,
omýván lávovým nápojem.
A čeká.
Tisíc let samoty,
odráží se v jeho těle.
Pak konečně najednou,
cizí noha vkročí směle.
Obdiv a úžas,
nad jeho krásou.
Leč lidské teplo
není jeho spásou.
Co čas nestihl,
člověk snadno dožene.
A chlad z jeho srdce,
bez rozmyslu vyžene.
Člověku vždy k mání,
brzy však již k nepoznání
a na zem dopadá prudce,
poslední kousek jeho srdce.
Většinou neříkám, o čem mé básně jsou, protože hloubaví lidé jsou schopni je pochopit. Dnešek nebude výjimkou. Mé básně jsou totiž tak hluboké, že pár odstavců by na jejich popis nestačilo. A přitom jsou tak prosté, že by je dokázala vystihnout jedna věta. Já ale zastávám názor, že skutečně geniální básně nepotřebují vysvětlení. Věřím tomu, že každý vnímavý člověk si v nich ten pravý smysl najde sám.
A pro ty, kteří přece jen nedokážou najít v mé poezii význam, přikládám aspoň foto mých dvou huňatých pomocníků.