Určitě nedá. Když trochu zainternetujete, tak zjistíte, proč se říká usnout na vavřínech. Já to tady nebudu rozepisovat, protože byste to měli příliš snadné a to není pro život dobré. Musíte si to najít sami, v životě za vás nikdo nic nebude dělat.
No a teď teda zpátky k poezii. Tuto báseň nepochopíte, pokud si nezjistíte něco o vavřínech. K poezii patří i špetka dobrodružství. A lžička znalostí.
Vavřínový věnec
Vavříny nikdy nebyly černé.
Nebyly ani fialové.
Zůstaly jen jedné barvě věrné.
Barvě vítězství.
Proč si neudělat polévku?
Nebo třeba omáčku?
Můžeš ho dát do váčku.
Nebo taky do sáčku.
Už nikdy nemuset znova...
Prožívat ty ukrutné bolesti.
Stačí pár listů a voda.
A navždy si užívat neřesti.
Každý chce svůj drobek.
Každý by rád na všechno
rovnou hodil bobek.
Je to tak. Můžeme o tom polemizovat. Ale nakonec stejně dojdeme ke stejnému závěru.