Přemýšlela jsem, jak přilákat nové čtenáře. Nic mě pořád nenapadalo. A pak jsem jednou jela v tramvaji. A nic mě nenapadlo. A pak najednou, už ani nevím kde a kdy to bylo, mě to napadlo. Napadlo mě, že bych mohla nalákat pár lidí na poezii! Ano! Prostě mě to jen tak napadlo. A protože skládat básně umí každý, tak jsem si řekla, že to nebude nic složitého.
Ale teď mě tak napadá, že na čtení poezie musí mít člověk správnou náladu. Takže si uvařte čaj nebo jiný oblíbený a uklidňující nápoj, ale nejlépe teplý, protože je zima a člověk by měl číst poezii, když je mu teplo. Aspoň si to myslím. A k čaji si dejte sušenky. Nemusí to být konkrétní sušenky. Jakékoli, na které máte zrovna chuť nebo i takové, na které chuť nemáte. Občas není na škodu zkusit dělat věci jinak. No a ještě, aby vám bylo úplně teplo, tak mě tak napadá, že se můžete přikrýt dekou.
No a jestli jste tedy připraveni, můžete se pustit do čtení. A protože si myslím, že poezie se nemusí nutně rýmovat, tak se moje báseň občas rýmovat nebude. Je nutné číst si tuto báseň nahlas a pomalu. Báseň se jmenuje: "Jednou mě tak napadlo..."
Jednou mě tak napadlo...
Jednou mě tak napadlo,
co přilákat nové čtenáře?
Jaké použít lákadlo?
Třeba připravit něco na páře?
To není to pravé,
neboť čtenáři nemohou ochutnat.
Tak co třeba...
Nechat něco nabobtnat?
Jako třeba hrášek?
Nebo jiné luštěniny.
Nebo třeba prášek?
Ne. Ten nebobtná.
Tak mě napadá už jen jedno.
Báseň!
Výborně, ty stará bedno!
Tak... věřím, že jste si mou báseň užili. Ne. Nejsem profesionál. Opravdu. Ale já vím, že vás nepřesvědčím.
Rimbaud: i prosila sis čtenáře své, tu našel se jeden, přišel. Ponenáhlu zjevila se mu letmá mžitka před očima. Doufal, že to konečně znamení zjevilo se před ním, malé a nepatrné. Mělo se tak stát. A čekal hvízdot. A ono nic. Opřel se o tvář a s lehkostí odešel. Pouze v mysli.
OdpovědětVymazatKlárka15: no jako na básničky moc nejsem teda, spíš sem dej nějaké cviky jak zmenšit prdel nebo tak hele
OdpovědětVymazatNení třeba hvízdotu. Hvízdot může býti pomíjivým. Hvízdot může zmást mysl. Za to "nic" nemůže zmást ani myš.
OdpovědětVymazatKlárka15: no hele, jestli nechces velkou prdel, tak bez behat, nebo nejez mrmel...
OdpovědětVymazatKarel: tak jsem projížděl blogy, no abych našel fotky nějakých roštěnek! a místo toho básně, kam ta mládež spěje. za nás chodily holky do lesíka za hasičárnou a teď je z každý umělkyně a ani uvařit to neumí.
OdpovědětVymazatRozárie93: jsem mile překvapena. Tak květnatě rozvinuté, košaté verše, nedbale promyšlené a duchem ovinuté. Jen pokračujte dál, děvenko, uvidíte, že najdete i své ctitele, jako každá správná hospodyňka.
OdpovědětVymazatKarle, nauc se varit sam, kdyz nejsi spokojen.
OdpovědětVymazatRozárie93: dekuji, od takove starenky, zivotem ostrilene, a jiste i moudrosti velmi obohacene, je to skutecne pocta.
OdpovědětVymazatKarel (ale jiný): já bych tu básničku trochu upravil, aby byla více v souladu se soudobým uměním:
OdpovědětVymazatJednou mě tak nakaklo,
co přikakat nové čtenáře?
Jaké použít kakadlo?
Třeba přikakat něco na páře?
Karle (jiný): ano, ale to nema s mym umeleckym stylem nic spolecneho. soudobe umeni si praktikujte na svem blogu ;-)
OdpovědětVymazatJuu ty jsi kreativní! :D hezká báseň! já na tohle nebyla nikdy moc dobrá,ale zase se umělecky vyřádím na malbě! to miluju! :)
OdpovědětVymazatwww.lorietta.cz
Ty máš tak super osobitej styl vyjadřování a psaní!! :D bezvaaa!!
OdpovědětVymazatpetra lorietta: děkuji ti milá děvo. i malbou se dá vyjádřit hloubka naší mysli. malba odkryje jistá zákoutí, které poezie odkrýt nedokáže.
OdpovědětVymazatM.: jen odkrývám to, co se v hloubce mé duše a mysli skrývá a tlačí ven. každý má to něco v sobě. pokud tě něco tlačí, musíš tomu pomoci a pořádně zatlačit. může z toho vzejít něco krásného. ale také ne. to je pak nutné tlačit více.
OdpovědětVymazat:-) M...A
OdpovědětVymazat